Červenec 2012

Deň ôsmy - 29.7.2012

31. července 2012 v 21:24 | Elinai |  Projekt 365
Dnešok sa niesol v znamení nakupovania. Nemala som totižto ani jedny plavky ktoré by mi boli dobré, a potrebovala som nohavice na vander. Tak som išla so svojou vernou nákupno-čokoľvek poradkyňou a nakoniec sme to zvládli. Teda, čo sa nohavíc týka, nevedela som sa rozhodnúť medzi jednými za 60 a druhými za stodvadsať eur (pomer kvalita cena bol cca narovnako).

Plavky sme vybavili celkom rýchlo, ale stálo ma to hodne nervov. Oni totižto majú v Calzedonii iba plavky a keď sa na vás pozerá predavačka a pýta sa či prinesie aj nohavičky, je to pre mňa dosti nepríjemný pocit. Nemám problém sa prezliekať na kúpalsku mimo kabínku, ale v tom maličkom obchodíku a tá ženská na mňa tak čumela...proste som sa schovávala v tej malinkej kabínke kde som sa nevedela ani poriadne otočiť a dúfala som že telepatické spojenie zafunguje a nebudem musieť vychádzať a kričať na sesternicu aby sa prišla pozrieť.

Potom sme sa išli najesť. Dojedli sme, pomali sme sa zberali, ale vtedy začala poriadna búrka a my sme ani jedna namala dáždnik. Chvíľku na to v celom auparku vypadol prúd a ľudia začali bezcieľne krúžiť pretože obchody boli pozatvárané a predavači stáli vo dverách. Za tri minúty našastie elektrina opäť naskočila a aj búrka sa skľudnila na toľko že sme sa odvážili prebehnúť na zastávku.

U nej som si požičala ruksak kvôli vandru, a chvíľu som zbierala sily na cestu domov. Páči sa mi jej izba. Presne tak by izba umelca mala vyzerať. Tu máte obrázok jednej steny - tej najpomaľovanejšej.


Deň siedmy - 28.7.2012

31. července 2012 v 14:26 | Elinai |  Projekt 365
Dnešok som trávila s Dominikom, stretli sme sa v Auparku, pokecali, okopírovali sme si vzájomne z compov nejaké seriály, a nakoniec sme si dali trénig na jednoručky. Celkom mi to išlo, aj keď naše bojové nasadenie bolo nič moc, schytala som zhruba toľko zásahov koľko som dala, čo bolo hodne prekvapujúce a zrejme sa to tak skoro nebude opakovať. No potešilo ma to aj tak Smějící se. Ešte sme rozoberali bojovku dryády, ktorú organizujeme. Ak sa do nej čoskoro poriadne neoprieme tak to bude fail na celej čiare.

Cestou domov som si cvakla novú reklamu, ktoré sa rozliezla po celej BA. Milujem subway!


Deň šiesty - 27.7.2012

27. července 2012 v 22:16 | Elinai |  Projekt 365
Dnešok som veľmi prekvapivo strávila opäť na pumpe :D. Našťastie som tam bola iba doobeda, inak by som sa už asi scvokla. A aj to doobedie nám pekne ***alo, najprv som učila hrať kiku na gitare, potom sme si hádzali loptišky a počas toho sme ešte hrali na jej mobile koníky Smějící se. Zarobili sme si každá tak 6 eur a to hlavne vďak mojej mame, ktorá nám dala 5, asi jej nás bolo ľúto. Aj keď o tom vlastne táto brigáda je. Jeto spôsob ako slušne žobrať. A myslím si že žobráci trhnú viac, a hlavne sa menej nabehajú - oni si len sedia a majú pred sebou klobúk, zatiaľ čo my sme behali k autám a späť. Mám pocit že fráza: "Dobrý deň, mohli by sme vám umyť okno?" sa mi vryla tak hlaboko do šedej kôry, že ju odtiaľ už nedostanem. Túto brigádu sme teda nakoniec označili ako stratu času a na budúci rok, keďže už bude mať viac možností, skúsime zohnať niečo iné. ( Teda my s Dominikom už máme plán na detský tábor, ale zatiaľ pšššššššt Smějící se). Fotka je fotená v pondelok, dnes som si zabudla foťák a mobilodmieta vydať fotku, ale nemyslím si že to veľmi vadí pretože pozadie aj moje duševné rozpoloženie boli rovnaké. Jediný rozdiel bol vlastne farba nohavíc, dneska som mala žlté, aby som ladila s okolím :).


Deň piaty - 26.7.2012

26. července 2012 v 23:07 | Elinai |  Projekt 365
Dnes to bola po finančnej stránke bieda (2euri za celý deň), ale zase nás prišiel doobeda pozrieť môj kamarát Dominik, takže o srandu bolo postarané piškvorkami (alebo piškôrkami?) a šťuchacou vojnou. Ešte nás pravidelne chodili pozerať Alan a jeho bratranec, ktorí brigádujú kúsok vedľa v rodinnej firme za kráľovské prachy. Foto vznikla keď mi pri pokuse vyhnúť sa vyfoteniu Kika zobrala foťák, a ako sa vracala od zákazníka ktorý ju odmietol, urobila tento výcvak. Btw je to asi prvá foto na ktorej sme s Dominikom spolu a bez zbraní (LARPových samozrejme Mrkající).


Deň štvrtý - 25.7.2012

26. července 2012 v 22:59 | Elinai |  Projekt 365
Včerajšiu fotku pridávam dnes pretože včera sme sa vrátili o pol jednej z divadla. Ráno som zaspala, ale našťastie mi Kika poslala sms že prší, takže mám prísť nie na 8:00 ale niekde medzi 9 a 10. Nakoniec som prišla 10:18, ale to nevadilo, pretože stále pršalo - išla som teda rovno k nej domov kde sme si pozreli Hellboya (teda ja som z filmu veľa nevidela, akosi sa mi podarilo polovicu filmu prespať - to je tak keď po ponocovaní pozeráte film na manželskej posteli a pod perinou Smějící se). Okolo obeda prestalo pršať, takže o 14:30 sme už boli nachystané na pumpe, kde sme zarobili za 4 a pol hodiny toľko čo včera za celý deň.

A okolo piatej mi volá mama, že či nechcem ísť na hrad, pozrieť si Skrotenie zlej ženy na Shakespearovských dňoch. Ja som povedala áno a naozaj som neoľutovala. Síce som mala problém s dopravou, ktorý vyriešila až tretia taxi služba, ale to sú detaily. Predstavenie by som popísala ako bláznivú komédiu, ktorá mala so Shakespearom málo spoločného, ale za to som sa smiala celé predstavenie (a nebola som jediná). Po predstavení sme sa s mamou boli ešte trochu prejsť, lebo sa nám nechcelo stáť v rade kvôli plateniu parkovného. Domov sme úspešne dorazili na prelome dňa a ja som si ešte pozrela 2 diely kráľa šamanov na dobrú noc.


Deň tretí - 24.7.2012

24. července 2012 v 22:42 | Elinai |  Projekt 365
Zúfalstvo na pumpe pokračuje. Na to aké bolo počasie sme opäť zarobili máličko - okolo 10eur za 10 hodín. Umierame nudou. Ja som dokonca doobeda zaspala (iba na cca 15 min, ale aj tak...asi dnes nebudem pozerať toľko dielov kráľa šamanov, zjavne mi ponocovanie neprospieva). Poobede nás povzbudil pumpár Hulo, ktorý nám priniesol mojito. Hulo totiž chodil na rovnakú vysokú ako Kikin oco a doteraz sú kamaráti, takže si s nami zažartoval, poľutoval nás, a sľúbil že prinesie vo štvrtk svoje auto na vyčistenie (samozrejme slušne zaplatí :)). To boli avšak jediné a bohužial zriedkavé svetlé okamihy, inak striedala strašnú nudu ešte horšia.


Deň druhý - 23.7.2012

23. července 2012 v 22:38 | Elinai |  Projekt 365
Tak toto je pohľad, ktorý sa mi bude vyrývať do mozgu celý tento týždeň. Brigáda je super vec, ale v prvom rade drina, a hlavne - nuda. Slováci sú holt strašný Scroogeovia a okno si dá umyť tak 1/10 - a potom nechytajte depresie. Ale aspoň nejak strávim deň a nakoniec budú snáď aj peniažky. A btw pridávanie fotiek stále blbne, takže formát je aký je, snáď vám to nesekne komp.


Deň prvý - 22.7.2012

22. července 2012 v 23:34 | Elinai |  Projekt 365
Osud mi dnes prihral do ruky foťák. Bola som u babky a rozprávali sme sa o všeličom, koniec koncov to bola moja úloha - prísť jej pomôcť a robiť jej spoločnosť. A skončila som nie s jedným, ale dokonca dvoma foťákmi v taške. "Veď ja ich aj tak nemám ako využiť." povedala a ja som sa tešila ako malé dieťa na Vianoce :) . Jeden je ešte na filmy, takže ho budem využívať velice zriedka, ale ten druhý od nás dostala pred pár rokmi, takže je plne funkčný.

Projekt 365

22. července 2012 v 22:09 | Elinai |  Projekt 365
Včera som si prechádzala nové články na blog.cz a pomocou kopy odkazov som sa dostala až na článok (bohužiaľ mi padol internet, link je teda v nenávratne) ktorý obsahoval zoznam blogerských projektov. A tam som našla toto s odkazom na Sussanah, u ktorej to úspešne funguje už tretí rok. Zadanie je následovné:

PROJEKT 365

(překlad je kopírován z blogu na blog, ale bohužel bez autora...)

Lidé často popisují, jak jim "celý život proběhl před očima", když prožijí nějakou traumatickou událost. Když začal Taylor McKnight pořizovat snímek každého dne, v lednu 2004, netušil, že projekt nebude pouze upomínkou na celý rok, ale že mu také pomůže ujasnit si, co je v jeho životě důležité. Ať už to byly jeho vztahy, kariéra, jeho smysl pro módu, zaznamenávání každého dne ve fotografii vytvořilo bohatou obrazovou historii jeho života... a navíc se stal lepším fotografem! Teď, když je uprostřed druhého kola, požádali jsme Taylora, aby nám o tom něco napsal. Přečtěte si, jak a proč začít tvořit vlastní fotografickou historii...

PROČ SE DO TOHO PUSTIT?

Dennodenní pořizování fotografie je velký závazek s velkým přínosem. tady je pár důvodů proč se do toho pustit:
- představte si mít možnost nahlédnout zpět do kteréhokoliv dne roku a připomenout si co jste dělali, koho jste potkali, co jste se naučili... (často zjistíme, že jen těžko vzpomínáme co jsme dělali včera nebo minulou noc, co teprve celý loňský rok!)
- vaše roční fotoalbum bude famózním dokumentací vašich cest a úspěchů, vašich účesů i přátelství. Čas běží překvapivě rychle.
- každodenní fotografování z vás udělá lepšího fotografa. Dennodenní používání vašeho foťáku vás naučí poznat jeho umění i limity. Zlepšíte se v kompozici záběrů, začnete se zajímat o světlo a budete mnohem kreativnější, když budete nuceni přijít s něčím novým každý jednotlivý den.

PÁR TIPŮ JAK NA TO
1. berte sebou fotoaparát opravdu všude ano, všude. Udělejte z toho zvyk. Do obchodu, kde běžně nakupujete, do restaurace, na party, do práce, do školy. Jdete do kina? Pořiďte si snímek mobilem, většina z nich umí fotit. Pokud máte jeden z těch mini foťáčků, nemáte žádný důvod nemít ho v kapse bez přestání. A pokud ne, foťáky v telefonu jsou pro vás ideálním východiskem.
2. udělejte to tak, aby sdílení vaší fotky bylo opravdu snadné, můžete si zřídit vlastní blog, a pak pro každou fotku vytvořit nový příspěvek, anebo ještě jednodušší je použít nějaký web orientovaný na sdílení fotek. Ideální je například http://flickr.com/ , http://www.fotolog.com/ anebo http://www.photoblog.com/ . Pokud si najdete jednoduchý a rychlý způsob, bude vás to stát míň úsilí a bude vás to víc bavit.
3. obměňujte svoje témata pokuste se zachytit celodenní události v jediné fotografii. Pusťte se do fotografických exmperimentů. Udělejte fotku někoho, s kým jste se nově seznámili, něčeho co jste poprvé okusili anebo toho, co jste se právě naučili. Nafoťte to, co vás rozesmálo. A nezapomeňte alespoň jednou za měsíc vyfotit sebe, aby byly zaznamenány i změny vás samotných.
4. vyprávějte příběh. Využijte příspěvku na blogu anebo popisku fotky k tomu, abyste vysvětlili, co se vlastně odehrává na jednotlivé fotografii. Jak moc vám ten oběd chutnal? Co vás přimělo vyfotit toho cizince? Pomůže vám to pamatovat si a také ti, kdo si budou vaše obrázky prohlížet, lépe pochopí, proč jste udělali právě takovou fotku. Není nutné psát příliš, stačí trochu dokreslit fotku.
5. nepřestávejte, ať se děje cokoliv. Toto je asi nejdůležitější rada ze všech. Budete unavení a zpruzení každodenním focením. Někdy jistě budete uvažovat o tom, že to vzdáte. Nedělejte to! Výsledné dílo stojí za tu námahu. Připomeňte si váš hlavní důvod, proč jste do toho šli... Budou dny, kdy vám nic nebude připadat dost zajímavé na fotku, a dny, kdy si řeknete, že jste nedělali nic zaznamenání hodného. I tehdy je ale někde kolem vás úžasný záběr, který chce být vyfocen. Vyjděte z domu ven, běžte na procházku. Nebo zůstaňte vevnitř a jen se rozhlédněte kolem. Vyfoťte něco, co má pro vás osobní hodnotu. Nafoťte interiér vašeho domu, ať máte doklad o tom, jak se mění váš vkus v průběhu času. Vyfoťte cokoliv, jen nepřestávejte. Řekněte o projektu i svým přátelům a zapojte je do něho také. Jejich povzbuzování vám pomůže vytrvat!
6. přidávejte fotky včas a často. Naplánujte si svůj postup, přidávejte fotky minimálně jednou týdně, ať se nezavalíte zpětným blogováním, to může být ubíjející. Ideální je přidávat fotky každý den, nebo aspoň každý druhý. Znovu opakujeme, věnujte nějaký čas přípravě a vymyšlení opravdu lehkého a rychlého postupu, aby přidávání fotek bylo jednoduché a ne ubíjející.
Neviem ako dlho mi to vydrží, ale náhodou som sa dnes dostala ku foťáku, tak to beriem ako znamenie. Držte mi palce Mrkající.
Vaša Elinai

2. Notebook

17. července 2012 v 12:52 | Elinai |  1000 vecí pre ktoré sa oplatí žiť
2. Notebook
Notebook je prístroj ktorý mi priniesol nezávislosť. Umožňuje mi blogovať, robiť si projekty, facebookovať, dostať sa jednoducho k informáciám, pozerať filmy a donedávna aj čitať knihy.
Zaujímavé je ako som k nemu prišla. Na dvanáste narodeniny som mala dostať svoj vlastný noťas, ale ako malému krpcovi mi bolo vysvetlené že nový je pre mňa absolútne zbytočný a tomu po otcovi vôbec nič nechýba. Dala som sa ukecať, však čo, ošumelosť zamaskujem nálepkami, a vtedy som vážne nemala žiadne nároky okrem internetu. Nový starý notebook bol vážne v skvelej forme, až kým ho moja mama v záchvate zlosti nezaklapla. Z toho už sa chudák nespamätal. Trvalo tri mesiace kým otec kúpil nový, a ďalšie dva týždne kým mi ho spojazdnil.
Už to budú tri roky čo sme s mojím Asusom spolu a celkom dosť sme si toho prežili. Zažil niekoľko rodinných dovoleniek, dve lyžovačky, a precestoval toho so mnou celkom dosť. Občas síce trochu pomalý, ale zato verný spoločník ktorý ma nechá v štichu iba keď ho najviac potrebujem .Nálepky zatiaľ nepotrebuje, nie je na ňom čo zakrývať. A dúfam že ešte dlho ani nebude.

Ideme ďalej

9. července 2012 v 12:07 | Elinai |  Sloboda nado všetko
Zase prebehli dva týždne od môjho posledného článku a to akurát v období, keď už som si myslela že sa budem musieť veľmi ovládať, aby som tam nepchala viac ako dva denne a nejaké si nechala do zásoby. Keď som písala predchádzajúci článok, bola som riadne po tlakom, a to ešte nebolo nič proti tomu ako sa to vystupňovalo potom. Ale tieto spomienky sú také škaredé že o nich nevie ani môj denník a už som tú story prerozprávala toľkokrát, že na ďalšie repete nemám chuť. Školský rok som skončila s trojkou s geografie na vysvečku, nasratými rodičmi a sklamaná nespravodlivosťou sveta a našej školy, resp. prístupu v nej. Ale dosť už pesimizmu (na chvíľku).